Vánoční klid byl nahrazen protažením a posledním setkáním v roce 2009. Jako oddechový výlet byla vybrána Tisá, kde se prošlo mezi skalami až k restauraci "Turistická chata". Po dobrém jídle a zahřátí jsme se vydali nazpět do Tisé. Protože byl čas na autobus, čekali jsme v restauraci "U Dědka". V příštím roce 2010 na výletech - ahoj.

Pro velký úspěch výletu ze Zbečna na Křivoklát jsme jej zopakovali. Termín byl stanoven na období, kdy se na Křivoklátě konal jarmark rychtářek a rychtářů. K vidění bylo vystoupení kejklířů, šermířů, trubačů, bubeníků a tanečnic. Podívejte se taky na modely panenek.

Cestou domu jsme to vzali přes Netolice nedaleko kterých se nachází zámek Kratochvíle. Je to jen malé sídlo, které sloužilo převážně přes léto. Dokonce i nábytek na zimu vyklízeli. Měli zde svoji zahradu, kde bylo jak ovoce, tak zelenina a také bylinky. Přesto má místo své kouzlo a pokud jedete kolem, tak si tu udělejte 2 hodinovou přestávku.

Na co jsme se oba těšili byl státní zámek Hluboká. Vyrazili jsme na něj pěšky přes zámecký park. Je to nádhera nejen z venku, ale i uvnitř. Mohutné místnosti nádherně zdobené, obložené dřevem a každá je jiná. Když si už myslíte, že vás nic nového nemůže překvapit, tak s dalším otevřením dveří zjistíte, že je tu další nádherně zpracovaná místnost. Chtěli jsme si projít oba okruhy, ty jsou bohužel otevřené pouze přes víkend. Přesto doporučujeme navštívit a opět si na to nechte celý den.

Pokud se rozhodnete navštívit Český Krumlov, tak si nechte na to celý den. čím více hodin, tím lépe. Projděte si v klidu město, navštivte zámek a nejlépe obě prohlídkové trasy protože za to stojí, projděte se zámeckým parkem a bude večer. Při návratu na parkoviště to vezměte jinou trasou k autu. Budete se divit, jak ten den utekl a vzpomínat na zážitky dne. Pokud půjdete kolem hotelu Belarie - fotka 49, stavte se na jídlo. Dokonalá obsluha a výborné jídlo se taky nezapomíná.

Čtyři dny volna jsme změnili s Janou na prohlídku zámků v Jižních Čechách. Cestou do Hluboké nad Vltavou kde jsme se ubytovali na privátě byla zastávka na zámku Červená Lhota. Ten se nachází na skále uprostřed rybníka. Uvnitř se fotit nesmí, tak alespoň několik fotek z venku. Chtěli jsme jít i na lodičky které zde půjčují, po téměř 40 minutách čekání na pokladnu jsme to vzdali. Byla otevřená do 17 hodin, jen obsluha se někam ztratila. Třeba budete mít víc štěstí.

Jeden nečekaný nápad a je z toho výlet do Kerska. Kdo by neznal Slavnosti sněženek od Bohumila Hrabala které se zde odehrávají. Vyrazili jsme v pátek, teplota kolem 30 stupňů a namířili jsme na Nymburk. Odtud se šlo přes Písečný přesyp u Píst, jezero Sadská, Josefský pramen do slavné restaurace Hájenka. Kanec se šípkovou vyhrál proti kanci se zelím v poměru 3:1. Chutnalo všem. Ještě že bylo v tom teple dost záchytných občerstvovacích bodů.

Zámek Kozel najdete kousek od Plzně, nedaleko od obce Šťáhlavy. Skládá se z několika budov, bohužel přístupný je jen zámek. Ten je netradiční v interiérovém provedení. Každá místnost je zde vymalována malířem a dekoratérem Antonínem Tuvorou. Každá místnost má také vlastní keramická kamna, je zde hodně velkých váz s květinami a další zajímavosti. Jeďte se podívat pokud máte cestu kolem. A protože se za příplatek smí fotit uvnitř, tak je zde pár fotek pro inspiraci.

Dostal jsem nádherný dárek k narozeninám a tím byl třídenní pobyt na letišti v Plasích. Konalo se zde soustředění kluzáků. S focením jsem se opravdu vyřádil, pořád něco startovalo a přistávalo. Do toho seskoky parašutistů, sledování všech činností které jsou potřeba než vůbec vzlétnete ale taky po přistání. Užil jsem si to, ostatně po promazání mám přes 650 fotek. Jestli máte zájem se podívat tak zde je malý výběr. A za dárek ještě jednou děkuji.

Výlet na Křivoklátsko byl tentokrát ve znamení změny trasy. V Roztokách jsme u Jezzu nechali auto a vlakem jeli do Zbečna. Odtud jsme se po naučné stezce vraceli přes Křivoklát do Roztok. Jela tradiční sestava, jen Jana bohužel marodila. Celá trasa je příjemná bez prudkých stoupání a klesání. Navíc se před Křivoklátem nechá zvolit jedna ze dvou možných cest. Rozdíl mezi nimi je cca 2 km. Pokud tam pojedete, nezapomeňte se zastavit na hradě v Medoládovně a dát si medovinu.

Původně jsme se chtěli podívat na rozhlednu, ale nakonec jsme skončili na protějším kopci na hradě Tolštejn. Výhled je zde stejně dobrý jako z rozhledny, protože se nachází ve stejné výšce. Ostaně na fotkách je vidět i rozhledna. Co je velmi příjemné na tomto výletu? Na hradě je pěkná restaurace s příjemnou obsluhou a dobrým jídlem, o pití nemluvě. Navíc při jídle je snad od všech stolů vidět okny ven na okolní kopečky. A takový západ slunce musí být paráda. Taky se nám nechtělo odtud pryč.

Jedním z výletů na dovolené byla návštěva zámku v Benešově nad Ploučnicí. Skládá se z Horního a Dolního zámku a přilehlého farního kostela. Prostory zde překrásně provonělo staré dřevo z podlah a trámů. Až se Vám nechce odejít. Mají tu jednu specialitu co se mě líbila a tou jsou hodiny s dvacetičtyř hodinovým ciferníkem.

Že jste se tam ještě nedostali, tak to je škoda. Zámek má pěkné exteriéry i interiéry. Na nádvoří probíhají sice opravy, ale jen v malé části a když nebudete dávat pozor, tak je ani neuvidíte. Jak nám průvodkyně sdělila, tak je zde nejdelší prohlíka ze všech českých zámků. Trvá dvě hodiny a ujdete cca 3 km. Počet schodů si již nepamatuji. V tomto zámku se uvnitř bohužel fotit nesmí a tak jen něco z jeho okolí. Navíc je zde několik fotek z nedaleké rozhledny. Když tu budete autem, tak to v klidu během dne stihnete.

Letos jsme se vydali s Janou na dovolenou opět do Staré Olešky. V okamžiku kdy jsme dojeli do kempu se strhla průtrž a ta stále zesilovala a přidaly se kroupy. Rozhodli jsme se odjet mimo, museli jsme projet několik nových potoků přes silnici. K večeru jsme se vrátili, zapadli jsme s autem do rozmočené trávy, vytáhli ho, vyhodili elektriku, správce kempu nám pustil jinou fázi a ubytovali se. Jen tábor oddílu badmintonu co tam byl se předčasně ukončil. Pro ně to už byla druhá povodeň během týdne a měli vše mokré. Nám sice dost často pršelo, ale od grilování a výletů jsme se nenechali odradit. Houby nerostly, jen jedna - viz foto :-). Výlety do Benešova nad Ploučnicí, Frýdlantu a na Tolštejn najdete samostatně výše.

A máme tady jeden zahraniční výlet, který se konal pomocí cestovní kanceláře Dezka. Z Ústí se odjíždělo již v 02:30 hodin. Ve Vídni se začalo ve městě s průvodcem, od skupiny jsme se však trhli a udělali si vlastní a hlavně klidnou prohlídku. Organizace průvodce celkově nestála za nic. No nedejte si ve Vídni kafe a Sacher Torte. To byla dobrůtka. Pak jsme se s nimi přesunuli na zámek Schönbrunn. Podle průvodce nejatraktivnější památka a nechal na to jen dvě hodiny z celého dne. Přitom je tam tolik zajímavostí a ohromný park, že by to bylo na celý den. Příště se od nich hned na začátku trhnem, nebo pojedeme vlakem. Vždyť se na zámek dostanete metrem za cca 2€. Velká prohlídka zámku vyjde na 13€ nebo celý komplet na 17€. Stojí za to to vidět.

Lepší začátek tohoto výletu jsme si nemohli přát. Byla otevřená cukrárna, která byla minule zavřená. Už na dálku to zde vonělo a lákalo. Uvnitř spousta nádherných lákavých dortíků a levné Cappuccino. To se jde hned lépe. Byť bylo hezky, tak v půlce cesty byl zavřený záchytný bod. Další následoval až v Poděbradech. Měl příjemé prostředí, jen si tu nedávejte pstruha. Na Cidlině ho dělají lépe. Tam jsme se ostatně přesunuli lodí a odtud vláčkem do Poděbrad. Bylo tu opravdu živo. Na dvou místech hrála hudba a protože jsme měli hodinu času, tak jsme na závěr výletu v klidu prošli kolonádu.

Skončilo zimní lenošení, začínají výlety a toulky přírodou. A hned na úvod tu máme nádherné počasí. Na duben až dost letní. Po pár hodinách vlakem se zastavujeme za nádražím v nově otevřené cukrárně. Jednou ze zajímavostí tohoto výletu jsou rýhy v pískovcích jako kdyby tam někdo bagrem rýpnul a zbytek dohladil. To vše uprostřed lesa na několika místech. Cestou je možné sledovat horolezce a všeobecně je tu dost rušno. Pěkné počasí dělá divy. A to nás teprve čeká překvapení v obsazenosti kempu přes který budeme procházet a s příjemnou únavou se vracet domu.

Tentokrát nás bylo víc. A vypadá to, že nejen dnes. Výlet se konal za perfektního počasí. Nebylo nikam vidět - ale jo na cestu jsme viděli. Lesem alespoň nefoukalo. Záchytné body byly v pohodě a ten hlavní "Turistická chata" ve skalách v Tisé opět nezklamal. Po příjemném jídle a posezení jsme se vydali do Tisé po skalách. Jen na konci jsme si museli na sněhem zapadaných schodech vyšlapat nové a dávat pozor.