Nedaleko Jištěrp které leží mezi Litoměřicemi a Úštěkem se nachází rozhledna Hořidla. Je to ideální na odpolední výlet. Auto můžete nechat na okraji vesnice a odtud je to cca 1,5 km k rozhledně s převýšením 100 metrů. Měli jsme štěstí nejen na počasí, ale i na průlet helikoptéry. Na jedné z fotek je vidět i elektrárna Horní Počaply.

Zase jeden z udržovaných zámků jak v interiérech, tak v exteriérech. Pojedete-li sem autem, tak ho můžete nechat na jednom z parkovišť u náměstí, nebo zkusit menší parkoviště u zámku. Jsou zde dostupné tři hlavní okruhy a dva doplňkové. Uvidíte zde taky medvěda a též lze doporučit procházku Piccolominskou zahradou.

Náš první výlet během čtrnáctidenní dovolené začal na zámku Lysice. Z větší části nádherně opravený, udržovaná zahrada se spoustou květin, promenádní kolonáda, oranžerie, to vše zanechalo příjemný pocit ze stráveného dne. Malinkou vadou na kráse byla pouze zámecká kavárna, kde byl sice pěkný a udržovaný interiér, ale tím to končilo. Káva ani zmrzlina nepatřily k něčemu, na čem byste si pochutnali. Při návratu na penzion Panský dům ve Vříšti jsme si ještě udělali odbočku k Vírské přehradě.

A dalším místem, které je možné navštívit, jsou jeskyně v Moravském krasu. Je jich zde hodně, přesto jsme vybrali nejnavštěvovanější a nejoblíbenější Punkevní jeskyně s tím, že chceme vidět Macochu. Zaparkovat se nechalo na parkovišti u Skalního Mlýna. Odtud můžete vláčkem nebo cca 10 minut pěšky k nedaleké lanovce, kde je i vstup do jeskyní. Zde Vás čeká velmi dlouhá trasa jeskyněmi a opravdu je na co se dívat. A když už si myslíte, že jste tu nádheru všechnu shlédli a nic krásnějšího nemůže přijít, tak to je právě okamžik, kdy se právě mýlíte. Vyjdete totiž na dno Macochy, kdy se najednou dostaví spousty vjemů a emocí, které slovy nejde popsat, ani tisíc fotek to nezachytí. Mohl bych přirovnávat a popisovat dlouho, raději jeskyně navštivte a zažijte si to, potom teprve pochopíte. Odtud se vydáte na podzemní plavbu lodí po řece Punkvě s mezipřistáním u další jeskyně, také při plavbě uvidíte Podvodní mosty. Když jsme vyšli ven, už jsme si nechtěli kazit zážitek díváním dolů do Macochy a na lanovku jsme nešli. Ještě jednou doporučuji, nebudete litovat.

Po včerejším dlouhém výletu jsme dnes dali jednodušší a tím byla návštěva Litomyšle. Ta zahrnovala jednak návštěvu zámku, prohlídku uliček pod zámkem a náměstí. Zámek má zajímavost svými obrazci na fasádě, kde ani jeden není stejný, jak nám bylo řečeno. Při následném courání uličkami jsme objevili u kraje náměstí kavárničku "café kafíčko", na kterou se nezapomíná. Vyberete si zde některý z mnoha druhů kávy, tu Vám čerstvě umelou a připraví vybraný nápoj. Mimo to zde mají výborné domácí dorty, třeba mrkvový je opravdu lahůdkou, ale také čerstvé osvěžující limonády. Také zde dostanete skvělé čokolády třeba se solí nebo s kávou. "Café kafíčko" najdete na adrese Braunerovo náměstí 202, vyzkoušejte.

Hrad Pernštejn je takový příjemný výlet do okamžiku, než vejdete na prohlídku. Připravte se na pořádnou porci schodů, po kterých budete běhat nahoru a dolu v uzounkých chodbičkách jako za starých časů. A ještě se připravte na jednu věc a tou je, že veškeré batohy či tašky musíte nechat během prohlídky v pochybné úschovně bez jakéhokoliv lístečku. Zkrátka to naházíte do malé místnosti, kterou zamkne průvodce, jiný ji však odemkne a lidi si sami berou, co tam mají. Kdyby si vzali něco jiného… Pokud odmítnete, tak Vás na prohlídku nepustí a raději vrátí vstupné.

Cestou do Kroměříže se nedalo nezastavit v Ruprechtově a podívat se na starý větrný mlýn. Po krátké přestávce jsme pokračovali k našemu cíli a to Kroměřížské zahrady. Bohužel zde probíhala rekonstrukce skleníků, zato zahrada byla upravená a skýtala dlouhou procházku zeleným labyrintem, který poskytoval alespoň trochu stínu v tom teple. Odtud jsme se vydali prohlédnout náměstí a následoval pomalý návrat. V Kunštátu u Letovic byla ještě malá přestávka u místního vodotrysku.

Poslední den první části dovolené jsme navštívili nedaleký Žďár nad Sázavou. Jako první byla návštěva zámku. Pokud sem zavítáte, tak určitě navštivte kavárnu V Kapli, která nabízí nádherné venkovní posezení a o dobrotách ani nemluvě. Po prohlídce jsme se vydali na nedaleký Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Dá se sem zajet autem nebo dojít pěšky. Je to cca 600 metrů vzdáleno od zámku.

Na druhou část dovolené jsme se přesunuli k Vranovské vodní nádrži do penzionu Rumburak nedaleko Bítova. Po ubytování zbyl čas na malý výlet a pár set metrů byl od nás hrad Bítov, který se tyčí nad vodní hladinou. Byla to pohodová procházka, uvnitř hradu najdete i osvěžovnu. Zde jsme si dali zmrzlinu, která byla vítaným osvěžením v horkém dni. Bohužel už jsme nestihli poslední prohlídku, i tak je co sledovat, nádvoří je udržované a kdo chce, může navštívit zahradu ve svahu.

Další den jsme se vypravili na prohlídku zámku Vranov nad Dyjí. Parkoviště je pod zámkem a k němu následuje cesta dlouhá 600 metrů s převýšením 60 metrů. Dělají zde výborné pražené mandle v cukru. Po prohlídce zámku jsme se vydali pod hrad Bítov a půjčili si elektrolodičku. Prozkoumali jsme nejen zákoutí pod hradem Bítov, dopluli jsme také až ke zřícenině hradu Cornštejn a při zpáteční cestě až za Bítovský most. To už se stmívalo a museli jsme loďku odevzdat. Plni dojmů jsme se vrátili na penzion.

S velkým očekáváním přišel den návštěvy zámku Lednice. Zámek je zvenku i uvnitř překrásný, nicméně se zrovna rekonstruovaly přilehlé budovy poskytující služby jako kavárna, WC, suvenýry a tak pokud jste cokoliv z toho chtěli, případně potřebovali, museli jste mimo zámek. Jako další stín na kráse byla neochota kočího zajet po 15:30 hodině k Minaretu. Tak jsme si dali ještě prohlídku dalšího okruhu v zámku a k minaretu zajeli loďkou po kanále. Cca 2km cestu zpět k zámku jsme parkem absolvovali pěšky.

Po včerejším výletu na zámek Lednice a plánovaném výletu do Vídně jsme zvolili kratší a to do Telče, města na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Bohužel nám zrovna moc nepřálo počasí a to byl jeden z důvodů, proč opadlo nadšení. Prošli jsme zámek, historickou část města a vrátili se zpět.

Když jsme byli v květnu 2009 s cestovní kanceláří na zámku Schönbrunn, nestačili jsme si projít zámecký park ani se jít podívat na Gloriettu. A protože je to odtud kousek, tak jsme se tam vydali. Probíhala pořádná příprava odlišností dopravních předpisů Rakouska, kde a za kolik parkovat. Nakonec jsme nechali auto na záchytném parkovišti Spittelau na okraji města za 2€ na den, šli cca 100 m na metro trasy U4, které nás dovezlo až k zámku. Cenově to s denním lístkem na metro vyšlo levněji, než se proplétat městem a platit draze za parkoviště u zámku 6€ na hodinu. V klidu jsme si vše prošli, na Gloriette si dali kávu se Sachertorte a pomalu druhou stranou parku sešli dolu. Cestou zpět jsme vystoupili ve městě, zašli si na Wiener Schnitzel with Potato Salad, podívali se na Katedrálu svatého Štěpána se západem sluníčka a následoval návrat plný dojmů a spokojenosti. Až tam pojedete, udělejte si hodně času a vychutnejte si to.

Po velkém výletu do Vídně došlo na oddychový den a procourání okolí. Na fotografiích najdete okolí penzionu Rumburak a to nejen z přilehlé rozhledny, která je přístupná i pro neubytované, ale také z pozemského hlediska, kde si můžete vychutnat velikost soch. Jsou obrovské a Rumburaka nezapřou.

Závěrečný výlet naší čtrnáctidenní dovolené byl na Valtický zámek nedaleko Břeclavi a v blízkosti Rakouských hranic. Na vstupní straně jsme prozkoumali detaily soch a fasádní prvky, největší obdiv sklidilo zábradlí na balkóně nad vstupem. Jelikož jsme měli do začátku prohlídky hodně volného času, vydali jsme se ještě na prohlídku zámeckého parku. Zážitek během prohlídky zkazila velmi hlasitá hudba z přilehlého náměstí, která vadila i průvodkyni. Poté už následoval návrat.